Podrobněji k svěřenskému fondu
Mgr. Bc. Kryštof Horn
V minulém vydání byl jako úvod diskuse o svěřenských fondech uveřejněn příspěvek Mgr. Sylvy Kotrbové. Tento článek1 si klade za cíl rozebrat některé důležité instituty do větších podrobností a případně podnítit diskusi tam, kde výklad zákona není zcela jednoznačný.
Povaha svěřenského fondu, právní osobnost
Máme-li se vůbec uchylovat k definici svěřenského fondu, je možné ho chápat jako zvláštní strukturu2 práv k vyčleněnému majetku a práv týkajících se jeho správy.3 Je zřejmé, že pojetí svěřenského fondu jako vyčleněného majetku bez pána, tedy res nullius svého druhu, víří vody právní teorie. Bude určitou dobu trvat, než se ustálí všeobecně přijímaný pohled na povahu svěřenského fondu.
Objevují se i ojedinělé hlasy4, že by mohlo jít o právnickou osobu. Důvodová zpráva však o svěřenských fondech prohlašuje, že se svou povahou blíží nadacím „a liší se od nich však zejména nedostatkem právní osobnosti (…)“5. I autoři komentářů myšlenku právnické osoby odmítají, současně poukazují na to, že svěřenský fond není ani věcí.6 Někteří však nevylučují, že by majetek ve svěřenském fondu mohl mít povahu věci hromadné.7 Havel8 poukazuje na vývoj ohledně osobních obchodních společností a entit v právu rakouském a německém, které k dovození existence právní osobnosti dospěly. Bez výslovné změny zákona však nelze očekávat výrazný posun ve většinovém9 vnímání fondu směrem k právnické osobě. Trust ve světě právnickou osobou zásadně nebývá.10
Typy svěřenského fondu
Svěřenské fondy zákon rozděluje do dvou základních kategorií, na fondy soukromé a veřejně prospěšné.11 Soukromé fondy mohou být zřízeny ve prospěch určité osoby a pak je doba jejich trvání časově omezena uplynutím sta let, popř. dobou života určitého obmyšleného, kterým může být i dítě zakladatele či jeho současníka.12 Naopak není omezena doba trvání soukromých fondů na památku určité osoby nebo za jiným účelem, není-li jím podpora určité osoby.13 Za podkategorii lze považovat obchodní svěřenský fond, který má za účel dosahování zisku či provoz podniku a který vždy bude fondem soukromým.14
Již z názvu je patrné, že cílem veřejně prospěšných fondů má být prospěch celé společnosti či její větší části. Pojem „veřejné prospěšnosti“ je v NOZ použit v protikladu s privátní povahou druhého typu svěřenského fondu, což je v souladu s běžnou taxonomií trustů. Autor tedy příliš nesouhlasí s názory15, že zde existuje jakákoliv souvislost s institutem veřejně prospěšných právnických osob ve smyslu § 146 OZ. Není příliš zřejmé, k čemu by taková interpretace měla směřovat a zda by na základě analogie legis např. vylučovala z „rozhodování svěřenského fondu“ osoby, které nejsou bezúhonné. Ani Senátem zamítnutý návrh zákona o statutu veřejné prospěšnosti svěřenské fondy nezmiňoval – s výjimkou ustanovení, které umožňovalo, aby nadace se statusem byla za určitých okolností správcem svěřenského fondu.16 To je však záležitost, která se týká pouze oprávnění právnických osob být svěřenským správcem. Nenechme se tedy označením zmást, neboť může jít pouze o nevhodné označení kategorie.
Vznik fondu
Svěřenský fond se vytváří vyčleněním majetku z vlastnictví zakladatele. Podmínkou vzniku je existence pořízení pro případ smrti (svěřenský fond mortis causa) či smluvního ujednání (svěřenský fond inter vivos). Jak upozorňuje komentář17, není v OZ stanoveno, s kým má být tato smlouva uzavřena. Zakladatel ji tedy může uzavřít s osobou správce, obmyšleného či s jinou osobou (např. osobou pověřenou dohledem nad fondem). V obou případech je však potřeba, aby byl z jednání patrný záměr vytvořit svěřenský fond, musí se určit vyčleňovaný majetek a stanovit jeho účel.18 Svěřenský fond pak vznikne okamžikem, kdy správce přijme pověření ke správě, v případě fondu mortis causa však vzniká smrtí zůstavitele.19
Po vzoru quebeckého řešení20 tak vzniká „oddělené a nezávislé jmění“ (patrimony by appropriation, patrimoine d‘affectation), které nepatří ani zakladateli, ani obmyšlenému, ani správci.21 Jedním z nejdůležitějších důsledků této konstrukce je tzv. „insolvenční efekt“22, díky kterému tento majetek není k dispozici věřitelům při úpadku (typicky) správce či zakladatele. Stejně tak správce zpravidla neodpovídá ze svého majetku za dluhy, které vznikly v souvislosti s hospodařením majetku ve fondu.23
Svěřenskému správci náleží plná správa24, ve vztazích vystupuje „jako vlastník“25 a je zapsán v příslušných veřejných seznamech s poznámkou „svěřenský správce“.26 Ostatní osoby nemají k majetku žádná věcná práva a charakter práv v konceptu svěřenského fondu je označován jako relativní závazkové právo sui generis.27 OZ na rozdíl od quebecké předlohy28 neumožňuje vznik svěřenského fondu rozhodnutím soudu, což může být hodnoceno jako nedostatek.
Statut
Statut musí obsahovat označení fondu a jeho účel, určení majetku, který ho při vzniku tvoří, podmínky pro jeho použití, dobu trvání a příp. způsob určení obmyšleného.29 Překážkou flexibilního použití fondu ve větším spektru situací patrně bude požadavek statutu ve formě veřejné listiny. Na ten buď musí právní jednání zakládající svěřenský fond odkazovat, nebo ho musí přímo obsahovat a samo mít formu veřejné listiny.30 Nedodržení této formy pak bude mít zřejmě za následek (absolutní) neplatnost konstitutivního právního jednání.31
Toto lze spolu s Piherou32 označit za „čáru přes rozpočet“, která výrazně zúží využitelnost institutu, aniž by přinesla zamýšlených efektů (tj. patrně zejména transparentnost a právní jistotu). Ačkoliv statut vymezí majetek, který byl do svěřenského fondu vyčleněn při jeho vzniku, vzhledem k absenci povinnosti sestavovat inventář svěřenského fondu ve zvláštní formě (např. s ověřeným podpisem) nebo převádět majetek do správy zvláštním (registrovaným) způsobem, lze souhlasit s námitkou33, že statut nijak nezajistí publicitu majetku, který bude do fondu převeden následně (což může nastat i pouhý okamžik po sepsání notářského zápisu). Anglosaský trust žádný obdobný požadavek nebo např. registr trustů nemá a založení může proběhnout zcela bezformálně.34
Zakladatel
Pozice zakladatele je na rozdíl od anglosaského pojetí trustu, kde zpravidla po vytvoření trustu nemá na jeho fungování téměř žádný vliv, velmi silná. Zakladatel správce jmenuje a dokonce i odvolává, neurčí-li statut jiný způsob ustavení či odvolání správce. To je rovněž velmi nezvyklé a quebecká předloha hovoří spíše o určení způsobu odvolání, než přímo o právu odvolávat správce bez dalšího.35 Dovozuje se,36 že zakladatel nemůže správci přímo ukládat či zakazovat určité jednání, může tak činit pouze jako oprávněná osoba skrze soud.37 S ohledem na právo zakladatele správce odvolat je však nepravděpodobné, že by správce jeho příkazy nerespektoval – a to případně i příkazy nezákonné. Navrhuje se tedy tento stav formalizovat a oprávnění udílet pokyny zakotvit do statutu38 nebo naopak stanovit jiný způsob odvolání správce, který pozici zakladatele oslabí.
Zakladatel může být současně správce či obmyšlený, podle výkladu39 je dokonce možné, aby všechny tři pozice zastávala jediná osoba, a to za podmínky, že spolu se zakladatelem či obmyšleným v roli svěřenského správce musí jednat ještě správce další.40 V anglosaském modelu by za takové situace došlo ke sloučení legálního titulu a titulu podle equity, čímž by došlo k zrušení trustu. V českém prostředí, kdy má zakladatel možnost správce libovolně jmenovat a odvolávat, by toto mohlo vést k tomu, že zakladatel svěřenský fond zcela ovládne a bude pánem nad majetkem, který mu ale de iure nepatří. Přestože OZ obsahuje pojistky41 proti zneužití, je otázkou, jestli má být vůbec taková výše nastíněná možnost „trojjedinosti“ umožněna.
Komentář uvádí, že zakladatelů může být i více, musí však jednat jednomyslně, popř. může souhlas některého z nich nahradit soud.42 Vzhledem k silné roli zakladatele je nevhodné ohrožovat stabilitu fondu možnými neshodami mezi nimi. Tuto situaci lze tedy vnímat jako krajně nepraktickou. Majetek fondu může ostatně zvýšit i osoba, která zakladatelem není.
Svěřenský správce
Správcem může být kterýkoliv svéprávný člověk nebo právnická osoba, která k tomu má zákonné oprávnění. Jak již bylo řečeno, vystupuje svěřenský správce ve vztahu ke spravovanému majetku „jako vlastník“ – vlastnická práva vykonává vlastním jménem na účet fondu.43 S výjimkou omezení vztahujících se k bezplatnému nakládání s majetkem je tedy správce skutečně oprávněn s majetkem nakládat, jako by byl jeho skutečným vlastníkem, pouze však za stanoveným účelem a ve prospěch fondu a jeho obmyšlených.44 Činí tak vůči všem z nich nestranně (a to vůči současným i případným budoucím) a s péčí řádného hospodáře.45
Za situace, kdy svěřenského správce nemůže jmenovat zakladatel, jmenuje ho soud. Soud může rovněž správce vyměnit v případě, navrhne-li mu to oprávněná osoba, kterou může být zakladatel, obmyšlený, či jiná osoba, které svědčí právní zájem.46 Soud tak plní ochrannou funkci a nedovolí, aby fond selhal jen proto, že nemá správce. Vidíme zde podobnost nejen s oblastí common law, ale i s rolí soudů např. ve vztahu k rodinným fideikomisům v rakousko-uherské monarchii a počátkem První republiky.47 Řízení bude probíhat u obecného fondu svěřenského správce či u posledního obecného soudu zakladatele, a to za účasti zakladatele, správce, obmyšleného a osoby s právem dohledu nad správou svěřenského fondu.48
Obmyšlený
Obmyšlený může být určen přímo ve statutu svěřenského fondu v rámci vymezení jeho účelu a podmínek plnění ze svěřenského fondu. Vedle toho však může být určité osobě svěřeno právo obmyšleného jmenovat.49 Zejména půjde o zakladatele, nevyužije-li však ten svého práva, jmenuje obmyšleného správce.50 Statut může určit i jiný způsob – panuje ale spor, zda je možné toto právo přiznat i jiné osobě než správci či zakladateli – např. určité komisi či porotě apod.51 Za rozumný lze považovat závěr, že toto právo by mělo zůstat v rukou zakladatele či správce, kteří však dle pravidel ve statutu mohou přijmout doporučení zmíněných komisí za svá.52
Kdo je oprávněn určit obmyšleného nebo mu určit plnění, postupuje podle podmínek statutu. Ten bude zpravidla obsahovat způsob takového určení, minimálně však kategorii osob, ze které může být obmyšlený jmenován. Lze očekávat, že zde budou aplikovány podobné podmínky, jaké se pro diskreční trust ustálily v oblasti common law. Tam může být trust prohlášen za neplatný v případě administrativní neproveditelnosti (např. trust pro všechny obyvatele Londýna), popř. může ztroskotat na nejasnosti významu slov (jako např. „pro mé pravé přátele“).53 Statut rovněž může obsahovat nejrůznější podmínky pro přiznání plnění. Nejsou-li podmínky pro přiznání plnění dostatečně přesné, popř. připadá-li v úvahu více potenciálních obmyšlených či různá plnění, postupuje správce podle vlastního uvážení, vždy však s přihlédnutím k účelu fondu. Ustanovení, že nikdo není oprávněn jmenovat obmyšleného či mu určit plnění pro vlastní zisk,54 nelze vykládat tak, že by správce nemohl za obmyšleného jmenovat sebe nebo osobu blízkou, spadají-li do okruhu možných beneficientů a je-li to účelem fondu (což vzhledem k předpokládané rodinné povaze některých fondů mnohdy bude).55 Problematická by mohla být situace, kdy by správce diskrečního fondu určil plnění nesolventnímu obmyšlenému, za kterým má sám pohledávku z jiného titulu, kterou by díky poskytnutému plnění uspokojil.
V otázce okruhu možných obmyšlených se komentář56 přiklání – patrně s odkazem na znění důvodové zprávy57 – k výkladu, že obmyšleným bezplatně zřízeného fondu může být pouze osoba způsobilá dědit po zakladateli. Takový závěr však v textu komentovaného ustanovení nemá žádnou oporu. Původ zmínek o dědické nezpůsobilosti v důvodové zprávě vysvětluje Skuhravý58 jako nedokončený pokus o přijetí nepříliš souvisejícího ustanovení prvního odstavce § 1279 quebeckého občanského zákoníku.59 Proponovaný výklad ostatně odmítá i druhý komentář, vychází však z jiných – dle názoru autora sporných – argumentačních východisek.60
Doba, v níž může vzniknout právo na plnění z fondu, je omezena obdobným ustanovením jako ve vztahu ke svěřenskému nástupnictví.61 Nepřímo je takto omezena doba trvání svěřenského fondu, ve vztahu k svěřenskému nástupnictví je ale delší, protože v případě obmyšleného člověka může trvat až sto let plus dva lidské životy.62
Poslední poznámka k obmyšlenému se bude vztahovat k možnosti se práva na plnění vzdát. To OZ umožňuje obmyšlenému fondu zřízeného za soukromým účelem jen prohlášením učiněným ve formě veřejné listiny.63 Praktické toto může být za situace, kdy se všichni obmyšlení práva vzdají s cílem, aby fond podle § 1471 OZ zanikl a majetek byl vydán tomu, kdo má na něj právo.64 Požadavek formy veřejné listiny je zde převzat z Quebecu65 a je logickým právě v případě výše popsaného zrušení fondu. Je však poněkud sporný v případě, kdy se plnění bude vzdávat pouze některý z více obmyšlených. Jak uznává i důvodová zpráva66, plnění v soukromém styku nelze nikomu nutit. Vzhledem k tomu, že obmyšlený typicky se svým jmenováním nebude předem vyslovovat souhlas, popř. o něm ani nemusí vědět, je nešťastné stavět ho do situace, kdy je nucen nechtěné plnění odmítat a nést tak případně i náklady vyhotovení veřejné listiny. Citovaný paragraf ostatně vůbec nehovoří o možnosti vzdání se plnění z fondu veřejně prospěšného.67
Dohled nad správou
Zákon svěřuje z pochopitelných důvodů zakladateli a obmyšlenému právo dohledu nad správou.68 OZ pamatuje i na obmyšleného, kterého nelze prozatím určit nebo ještě nevznikl.69 Pokud to určí statut, může být povolána k dohledu osoba další, což láká k využití institutu – za přiznání odpovídajících oprávnění v mezích, které OZ připouští – protektora trustu, který se do mezinárodního modelu trustu dostal zejména z tzv. offshorových jurisdikcí.70 Právo dohledu je dle komentáře71 právem osobním a nepřechází na dědice, ačkoliv důvodová zpráva72 výslovně hovoří o právním nástupci zakladatele jako o osobě oprávněné a stejně tak i quebecká předloha dědice explicitně jmenuje.73 Aby mohla být kontrola účinná, má správce povinnost osobě, která má právo dohledu, oznámit stanovené údaje o fondu a své osobě, další doklady a informace pak na její žádost.74
Ingerence soudu
V souvislosti s dohledem oprávněných osob přiznává zákon soudu pravomoc uložit správci na návrh kvalifikovaných navrhovatelů určité jednání, určité jednání mu zakázat nebo dokonce správce vyměnit.75 Půjde zpravidla o případy mimořádné, popř. o situace, kdy vyvstanou pochybnosti o kompetencích nebo nestrannosti správce. Soud může prohlásit za neplatné jednání správce, kterým poškozuje svěřenský fond nebo právo obmyšleného.76
Je-li správce bezdůvodně nečinný, může soud pověřit zahájením či vedením řízení týkající se fondu na její návrh jinou osobu.77 Tato konstrukce se podobá společnické žalobě.78 Soud je zde ve většině případů postaven do celkem složité situace. Jelikož zákon neobsahuje vodítko, jakým se má jeho rozhodování řídit, lze za cíl takového řízení považovat maximální naplnění účelu správy a vůle zakladatele.79
Roli soudu jako ochránce vůle zakladatele a účelu fondu demonstruje i § 1469 OZ, podle kterého může soud fond, jehož účel se stal nedosažitelným, na návrh zrušit. Zrušení svěřenského fondu přichází však v úvahu pouze jako prostředek ultima racio.80 V případě fondu zřízeného za veřejně prospěšným účelem může soud jeho účel nahradit účelem podobným. Lze-li účel fondu zachovat úpravou statutu, soud má tento statut změnit. To vše lze v kontextu ostatních případů81 ingerence soudu do správy cizího majetku označit jako největší zásah do fungování svěřenského fondu. Na rozdíl od ostatních řízení si soud má vyžádat stanoviska zakladatele nebo jeho právního nástupce, správce, obmyšleného i osoby s právem dohledu. Jak správně upozorňuje komentář82, rozdíl je především v osobě právního nástupce zakladatele, jelikož jiným osobám přiznává zákon o zvláštních řízeních soudních i jinak postavení účastníka řízení.83
Zánik fondu
Správa končí uplynutím stanovené doby, dosažením účelu či rozhodnutím soudu o zrušení fondu (při nemožnosti dosažení účelu). Správa soukromého fondu může rovněž skončit, pokud se všichni obmyšlení vzdají práva na plnění.84 Skončení správy však nemůže vést k zániku fondu, neboť by tím okamžikem ztratil povahu vyčleněného majetku a výhody s tím související.85 Skončení správy je třeba považovat za závěrečnou fázi existence fondu.86 V rámci této fáze je potřeba naložit s majetkem podle statutu a vydat ho osobě, která na něj má nárok.87 Nemá-li na něj nárok obmyšlený, má připadnout zakladateli. Není-li žádný z nich, připadá do vlastnictví státu. OZ poněkud nešťastně na rozdíl od předlohy88 výslovně neuvádí, že by právo na vydání majetku měli i právní nástupci zakladatele. S názorem89, že právo na vydání majetku není výlučně vázáno na osobu zakladatele a je tedy součástí pozůstalosti, popř. likvidačního zůstatku, lze souhlasit, de lege ferenda by bylo ale vhodné toto výslovně v zákoně uvést. Skončí-li správa fondu založeného za veřejně prospěšným účelem a neurčuje-li statut jiný příkaz, převede se na základě rozhodnutí soudu majetek do jiného fondu nebo právnické osoby s obdobným účelem.90
Je-li veškerý majetek takto převeden, fond definitivně zanikne.91 Je otázkou, zda může fond zaniknout i jinak, např. zničením veškerého majetku při přírodní katastrofě, jak navrhuje komentář92. Teoreticky takovou situaci nelze vyloučit, zpravidla však i při zničení veškerého hmotného majetku bude existovat pohledávka z titulu pojištění či náhrady škody, jejíž existence zabrání zániku správy.93
Závěr
Patrně s ohledem na požadavky současné společnosti na zachovávání rodinného majetku a jeho správu, ale i v souvislosti se stále důležitější rolí různých veřejně prospěšných iniciativ a zájmů, přejal zákonodárce do českého práva institut v podobě inspirované angloamerickým trustem. Vzhledem k odlišnostem právní rodiny common law se rozhodl za svůj vzor přijmout smíšenou jurisdikci kanadského Quebecu. Tato recepce s sebou přinesla nemálo otázek a jejich definitivní rozuzlení přinesou až soudní rozhodnutí za delší dobu, popř. parlament v rámci očekávatelné zpřesňující novely nového kodexu. Lze jen doufat, že novela bude k svěřenskému fondu milosrdná a jejím cílem bude institut vyjasnit a vylepšit, nikoliv zrušit – což by si dle názoru autora nezasloužil. n
1 Článek vychází z diplomové práce autora. HORN, Kryštof. Trust podle common law a institut svěřenského fondu v novém občanském zákoníku. Praha 2014. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Právnická fakulta. Vedoucí práce JUDr. PhDr. David Elischer, Ph.D.
2 ŠVESTKA, Jiří, Jan DVOŘÁK a Josef FIALA. Občanský zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2014, lxv, 1667 s. Komentáře (Wolters Kluwer), s. 1193 (dále jen „Komentář WK“) hovoří po vzoru angloamerického trustu trefně o „triangulární“ povaze této struktury. Vrcholy trojúhelníku tvoří zakladatel, správce a obmyšlený.
3 PIHERA, Vlastimil. Díl šestý. Správa cizího majetku. SPÁČIL, Jiří et al. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. Praha 2013, C.H. Beck, s. 1191 (dále jen „Komentář CHB“).
4 Např. HAVEL, Bohumil. The Czech trust as a legal person?. In: Trust, fiducie, treuhand in Europe and the Czech Republic. Praha: Univerzita Karlova, Právnická fakulta, Centrum právní komparatistiky, 2013, s. 18. [cit. 2014-11-25]. Dostupné z: http://old.prf.cuni.cz/detail_dm.php?id_aktualita=29283 (dále jen „Trust, fiducie, treuhand“).
5 ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, s. 503 (dále jen „Eliáš“). Obdobně např. RABAN, Přemysl. Správa cizího majetku a svěřeneckého fondu. Obchodní právo. 2013, č. 3, s. 86 (dále jen „Raban“).
6 Komentář CHB, s. 1186 a Komentář WK, s. 1193.
7 Komentář CHB, s. 1186. Opačně Komentář WK s poukazem na § 501 OZ, neboť nemůže jít o soubor věcí patřící stejné osobě, když věci přísně vzato nepatří nikomu. Lze však předpokládat, že věc hromadná vyčleněná do svěřenského fondu svůj charakter věci hromadné jen vyčleněním neztratí.
8 Např. Havel, op. cit. sub 4.
9 Kromě výše uvedeného mnoho dalších autorů. Mj. např. PAVELKA, Jan. Svěřenské fondy – ambiciózní institut správy cizího majetku. Právo a rodina. 2013, č. 10, s. 10.
10 Srov. např. SWADLING, William. England and Wales. In: Trust, fiducie, treuhand, s. 20.
11 S ohledem na taxonomii angloamerických trustů lze přijmout závěr, že „pluralita účelů“ (zčásti veřejně prospěšný a zčásti soukromý účel) nelze připustit. Viz Komentář WK, s. 1205.
12 Srov. § 1460 OZ. Jde o obdobu angloamerického rule against perpetuities – pravidla proti věčným trustům.
13 Komentář CHB, s. 1193-1194.
14 Srov. § 1449 odst. 3 OZ.
15 Komentář CHB, s. 1194. Obdobně Komentář WK, s. 1206. Také např. Raban, s. 87.
16 Srov. sněmovní tisk č. 989 – VI. volební období, § 7.
17 Komentář CHB, s. 1189.
18 Ibid., s. 1189-1190.
19 § 1448 a § 1451 OZ. Komentář CHB, s. 1186–1187.
20 Srov. § 1261 quebeckého občanského zákoníku (dále jen „CCQ“).
21 To bude mít zajisté vážné dopady např. v případě úpadku zakladatele či správce a zakladatelské právní jednání může být v případech krácení práv věřitele prohlášeno na základě odpůrčí žaloby za relativně neúčinné. Srov. § 589 OZ a Komentář CHB, s. 1187.
22 K termínu srov. SKUHRAVÝ, Jan. Institut trustu v českém právu. Praha, 2010. Doktorská disertační práce. Vysoká škola ekonomická v Praze. Vedoucí práce doc. JUDr. Michal Spirit, PhD., s. 36 (dále jen „Skuhravý“).
23 Reagují na to, zde možná poněkud nadbytečně, i procesní předpisy. Srov. § 267b odst. 2 věta první OSŘ: „Výkonu rozhodnutí, jímž je postihován majetek ve svěřenském fondu, nepodléhá majetek svěřenského správce.“
24 Původní návrh obsahoval oproti quebecké předloze a dle názoru autora i oproti povaze trustů jen prostou správu. Srov. původní sněmovní tisk č. 362 – VI. volební období, § 1447 s § 1278 CCQ.
25 § 1456 OZ. Komentář CHB, s. 1192.
26 Viz § 11 odst. 1 písm. j) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon).
27 Komentář CHB, s. 1192.
28 Srov. § 1262 CCQ: „A trust is established by contract, whether by onerous title or gratuitously, by will, or, in certain cases, by operation of law. Where authorized by law, it may also be established by judgment.“
29 Srov. § 1452 OZ.
30 Komentář CHB, s. 1197.
31 Ibid., s. 1198 s ohledem na § 588 NOZ. Se závěrem nesouhlasí Komentář WK, s. 1215 a statut za obligátní podmínku vzniku nepovažuje, nepřináší však pro tento postoj argumenty.
32 PIHERA, Vlastimil. Trust. Přednáška. Praha: Common Law Society, 24. 10. 2012.
33 Ibid.
34 Obecně v anglosaském světě notáři v nám známé podobě nefigurují ani v jiných transakcích. Srov. MATTHEWS, Paul. The compatibility of trust with the civil law notion of property. In: SMITH, Lionel D. The worlds of the trust. 1st pub. Cambridge: Cambridge University Press, 2013, s. 330.
35 Srov. § 1276 CCQ: „The settlor may appoint one or several trustees or provide the mode of their appointment or replacement.“
36 Interpretací § 1466 odst. 1 OZ.
37 Srov. JOSKOVÁ, Lucie. Trustees‘ duties and powers. In: Trust, fiducie, treuhand, s. 17.
38 Ibid.
39 Komentář CHB, s. 1199. Obdobně i Komentář WK, s. 1220.
40 § 1454 OZ.
41 V úvahu přichází mimo jiné např. relativní neúčinnost (§ 589 OZ), soudní kontrola nad fondem (§ 1466 OZ) či ustanovení o odpovědnosti za činy sledující úmyslné poškození zakladatelova věřitele (§ 1467 OZ). Efektivita těchto nástrojů však může být v konkrétním případě sporná.
42 Komentář CHB, s. 1187.
43 § 1448 odst. 3 OZ.
44 Komentář CHB, s. 1203.
45 Komentář CHB, s. 1158.
46 § 1466 a § 1455 OZ.
47 Viz např. BEDNAŘÍKOVÁ, Barbora. Svěřenské fondy: institut pro uchování a převody rodinného majetku. Vyd. 1. Wolters Kluwer Česká republika, Praha 2012, xi, 181 s. Právní monografie.
48 Existují-li. Srov. § 94–97 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.
49 Komentář CHB, s. 1206.
50 § 1457 odst. 1 a 2 OZ.
51 Komentář WK, s. 1233–1234 však o této možnosti nepochybuje.
52 Komentář CHB, s. 1207.
53 DELANY, Hilary. Equity and the law of trusts in Ireland. 5th ed. Dublin: Round Hall, Thomson Reuters, 2011, s. 93-95.
54 § 1458 odst. 2 OZ.
55 Srov. Komentář CHB, s. 1210 a Komentář WK, s. 1238.
56 Komentář CHB, s. 1206.
57 Eliáš, s. 595-596 uvádí: „Protože zakladatelem fondu může být i člověk, navrhuje se v zájmu spravedlivého uspořádání vztahů založených vznikem svěřenského fondu stanovit, že obmyšleným svěřenského fondu zřízeného bezúplatně může být jen osoba, která je způsobilá po zakladateli v den vzniku svěřenského fondu dědit.“
58 Skuhravý, s. 162.
59 Only a person having the qualities to receive by gift or by will at the time his right opens may be the beneficiary of a trust constituted gratuitously.
60 Předně argumentaci omezuje jen na svěřenské fondy mortis causa, ač ze znění důvodové zprávy není patrné, že by tam navrhované omezení nebylo míněno pro všechny druhy fondů. Dále vychází ze sporného názoru, že majetek do takového fondu vyčleněný není předmětem pozůstalosti a dědická omezení tedy ani žádnou roli hrát nemohou. Lze však souhlasit s názorem, že s ohledem na autonomii vůle není důvodu, aby bylo jmenování obmyšleného vázáno na zákonné podmínky dědické nezpůsobilosti, pokud si to zakladatel nebude výslovně přát. Srov. Komentář WK, str. 1229-1230.
61 § 1460 OZ.
62 Komentář WK, s. 1241 uvádí příklad s novorozencem jako současníkem zakladatele (patrně žijícího v době 100 let od vzniku fondu – pozn. autora) s tím, že právo může vzniknout i dítěti tohoto novorozence. Taková neobvyklá situace však připadá dle názoru autora v úvahu pouze v případě fondu inter vivos. Komentář CHB, s. 1212 hovoří jen o délce sta let a jednoho lidského života.
63 § 1461 odst. 2 OZ.
64 V tomto případě to budou zpravidla dle statutu právě obmyšlení, kteří nebudou chtít být omezováni ustanoveními o pravidlech plnění a budou mít zájem, aby jim byl celý majetek vydán ihned. Anglické soudy toto beneficientům trustu umožnili v případu Saunders v Vautier (1841) EWHC Ch J82.
65 § 1285 odst. 2 CCQ.
66 Eliáš, s. 596.
67 Viz Komentář WK, s. 1245. Autor je však toho názoru, že s ohledem na zásady soukromého styku to možné je a vzhledem k absenci zákonné úpravy i bezformálně.
68 § 1463 OZ.
69 § 1464 OZ.
70 Skuhravý, s. 161.
71 Komentář CHB, s. 1215.
72 Eliáš, s. 597-598.
73 Srov. § 1287 CCQ: „The administration of a trust is subject to the supervision of the settlor or of his heirs, if he has died, and of the beneficiary, even a future beneficiary.“
74 § 1465 OZ.
75 § 1466 odst. 1 OZ.
76 Komentář CHB, s. 1218 uvádí, že takové poškození musí být úmyslné. Není však jasné, proč by měla být tato pravomoc soudu takto limitována. Lze se tak přiklonit k výkladu, že zavinění není rozhodné – srov. Komentář WK, s. 1256.
77 § 1466 odst. 2 OZ.
78 Komentář CHB, s. 1218.
79 K tomu více Komentář CHB, s. 1217.
80 Ibid., s. 1221.
81 Nahrazení souhlasu beneficienta (§ 1404 OZ), stanovení povinnosti sestavit inventář (§ 1423 OZ), záležitosti společné správy (§ 1429 OZ), jmenování svěřenského správce (§ 1455 OZ), jmenování osoby s právem dohledu ve prospěch neznámého či budoucího obmyšleného (§ 1464 OZ), uložené či zakázané jednání a výměna správce (§ 1466 odst. 1 OZ), pověření vedením řízení jménem nečinného správce (§ 1466 odst. 2 OZ).
82 Komentář CHB, s. 1222.
83 To však může znamenat i fakt, že český zákonodárce postavení právního nástupce (dědice) zakladatele chybně přehlíží.
84 Viz výše v části „Obmyšlený“.
85 Eliáš, s. 599.
86 Komentář CHB, s. 1222.
87 § 1472 OZ.
88 Srov. §1297 odst. 2 CCQ: „Where there is no beneficiary, any property remaining when the trust is terminated devolves to the settlor or his heirs.“
89 Komentář CHB, s. 1223-1224. Zcela odlišně pak Komentář WK, s. 1268.
90 § 1473 OZ.
91 § 1474 OZ.
92 Komentář CHB, s. 1225.
93 Tím však není dotčeno, že by takový fond mohl být patrně zrušen pro následnou nemožnost dosažení účelu.
- Štítky:
- 2014