Materiální vykonatelnost exekučního titulu

JUDr. Roman Fiala, místopředseda Nejvyššího soudu ČR

 

Exekuční titul není materiálně vykonatelný, jestliže neobsahuje při vymezení ručitelského závazku, v jakém rozsahu zaniká povinnost k plnění po splatnosti dluhu ručiteli při splnění (i částečném) dluhu dlužníkem (a naopak).

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. září 2014,  sp. zn. 21 Cdo 494/2014

 

Z odůvodnění:

 

Na návrh oprávněné Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 23. 10. 2012, č. j. 13 EXE 1766/2012-16, nařídil podle notářského zápisu zn. NZ 481/2011, N 542/2011 sepsaného dne 21. 4. 2011 JUDr. Ing. Jiřím Lorenčíkem, notářským kandidátem, ustanoveným Notářskou komorou v Brně, zástupcem JUDr. Lubomíra Míky, notáře se sídlem v Brně (dále jen „notářský zápis“) k vymožení povinnosti zaplatit oprávněné částku 1 210 000 Kč, smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 1 210 000 Kč od 23. 5. 2011 do zaplacení a náklady exekuce, jejichž výši určí soudní exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, exekuci na majetek povinného, a provedením exekuce pověřil JUDr. Lubomíra Zálešáka, soudního exekutora, Exekutorský úřad Brno–venkov.

K odvolání povinného a manželky povinného Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně unesením ze dne 20. 6. 2013, č. j. 58 Co 90/2013-92, usnesení soudu I. stupně potvrdil. Dospěl mimo jiné k závěru, že notářský kandidát sepsal notářský zápis coby zástupce notáře podle ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „notářský řád“), k jeho sepsání proto nepotřeboval zvláštní písemné pověření. V notářském zápisu je nezaměnitelným způsobem identifikována osoba, která se zavázala k plnění podle tohoto notářského zápisu, stejně jako osoba oprávněná z notářského zápisu, uvedeno prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti a určitě vymezen předmět a doba plnění pro ručitele (povinného), když tato nemusí být v notářském zápisu určena konkrétním datem. „Požadavkům materiální vykonatelnosti vyhovuje, jestliže v exekučním titulu je vyjádřena takovým časovým údajem, jímž lze dobu plnění nepochybně zjistit“. Neurčitě není vymezena ani výše a doba plnění u smluvní pokuty stanovená v čl. IV. notářského zápisu. U smluvní pokuty vzniklé v budoucnu totiž stačí vyčíslit pevnou sazbu z každé jistiny za každý den prodlení s tím, že se povinný zaváže takto vzniklou smluvní pokutu platit vždy jednou měsíčně do posledního dne každého kalendářního měsíce. K otázce rozsahu plnění ručitele odvolací soud odkázal na čl. V. notářského zápisu, v němž „se povinný coby ručitel zavázal splnit na výzvu oprávněné dluh povinné osoby (dlužníka), pokud jím splněn nebude. Zavázal se tedy k plnění v rozsahu, v němž závazek nesplní dlužník, nejvýše 1 210 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky“. V notářském zápisu nechybí uvedení konkrétních povinností, s jejichž vykonatelností povinný projevil souhlas. Notářský zápis vyhovuje zákonným kritériím. Dále uvedl, že povinnost dlužníka a ručitele (zde povinného) není solidární, oprávněná tak může přistoupit k vymáhání pohledávky po dlužníku i ručiteli (zde povinném) současně, resp. po kterémkoliv z nich, neboť v notářském zápisu mezi oprávněnou a povinným nebyla dohodnuta žádná vzájemná povinnost spočívající v povinnosti prokázat ručiteli, že dlužník přes výzvu věřitele (oprávněné) svou povinnost nesplnil. Na splnění podmínky, jíž bylo poskytnutí úvěru, ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „ex. řád“), nebylo vázáno ani uznání dluhu dlužníkem.

 

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Namítá, že odvolací soud nesprávně právně posoudil otázku, zda povinnost povinného k peněžitému plnění, kterou mu ukládá notářský zápis, je vázána na splnění podmínky či vzájemné povinnosti oprávněné, či nikoliv, ve smyslu ustanovení § 43 ex. řádu, když tuto právní normu na danou věci neaplikoval a dospěl k závěru, že notářský zápis neváže povinnost dovolatele na splnění žádných podmínek, ani na splnění vzájemné povinnosti oprávněné. Nesprávně rovněž posoudil i otázku, týkající se vykonatelnosti notářského zápisu, spočívající v tom, zda k sepisu notářského zápisu, který sepsal notářský kandidát jako zástupce notáře, se vyžaduje písemné pověření notáře a zda musí být součástí notářského zápisu, popřípadě postačí zmocnění obsažené v jiné listině, které však musí být při nařízení exekuce doloženo. K sepsání notářského zápisu totiž podle ustanovení § 71b odst. 1 notářského řádu notářský kandidát musí mít písemné pověření, které je nezbytnou zákonnou podmínkou toho, aby vůbec šlo o notářský zápis pořízený v rámci činnosti notáře. Dále namítá nesprávné právní posouzení otázky materiální vykonatelnosti notářského zápisu, v němž podle dovolatele mimo jiné absentuje shodné prohlášení účastníků o náležitostech notářského zápisu. V notářském zápisu dále není přesně, určitě a srozumitelně vymezena doba plnění ručitelského závazku. Za neurčité dovolatel považuje i určení výše smluvní pokuty, doby jejího plnění a vymezení splatnosti smluvní pokuty. „Nesprávně, se dle názoru povinného, vypořádal odvolací soud i s otázkou, že souhlas (svolení) povinného k vykonatelnosti notářského zápisu, který se nevztahuje ke konkrétně vymezeným povinnostem z notářského zápisu, nezpůsobuje materiální nevykonatelnost notářského zápisu“.  Z notářského zápisu není zřejmé, k jakým konkrétním povinnostem se, ať už dlužník, tak ručitel (povinný), zavázal. „Za situace, kdy je povinen v notářském zápisu současně obligační dlužník i ručitel, popř. více ručitelů, jakožto osoba od osobního dlužníka odlišná, měla by být v notářském zápisu, a potažmo tak v rozhodnutí soudu o nařízení exekuce, vyjádřena akcesorita ručitelského závazku, což se v praxi děje použitím formulace, že „plněním jednoho z povinných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhého povinného“. Uvedené však v notářském zápisu chybí, což podle dovolatele brání tomu, aby podle tohoto notářského zápisu byla proti povinnému jako ručiteli nařízena exekuce. Navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu a usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. 10. 2012, č. j. 13 EXE 1766/2012-16, zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že o náhradě nákladů řízení včetně nákladů odvolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci.

 

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání v otázce posouzení materiální vykonatelnosti notářského zápisu ve vztahu k závazku ručitele je opodstatněné.

Podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. d) ex. řádu je exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti jen, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech uvedené zejména v ustanovení § 62 a násl. notářského řádu, obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačeny právní důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění), doba plnění (přesně a určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

 

Dohoda oprávněné a povinné osoby, obsažená v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti, nemá hmotněprávní povahu. Jde o jednu z náležitostí, kterou musí notářský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahovat, aby byl ve smyslu § 40 odst. 1 písm. d) ex. řádu nebo § 274 písm. e) o. s. ř. z materiálního hlediska vykonatelný. Dohoda oprávněné a povinné osoby tedy sama o sobě nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností účastníků právního vztahu. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti má jen formální charakter a není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání, neboť obsahuje takové náležitosti, které jsou potřebné k tomu, aby byl jako titul pro exekuci nebo soudní výkon rozhodnutí vykonatelný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3334/2012).

 

V posuzované věci se povinný jako ručitel společně s dalším ručitelem D. M., každý sám za sebe, v notářském zápisu zavázal celý předmět plnění (představující dlužnou částku ve výši 1 210 000 Kč, tvořenou dlužnou jistinou úvěru ve výši 1 170 000 Kč, úrokem z úvěru ve výši 22 000 Kč a odměnou za poskytnutí úvěru ve výši 18 000 Kč, smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ode dne prodlení se zaplacením dlužné částky až do zaplacení, která je splatná vždy jednou měsíčně do posledního kalendářního dne toho kterého měsíce, počínaje měsícem, v němž nastalo prodlení s tím, že nejpozději je dlužník povinen tuto platit za den zaplacení dlužné částky, přičemž smluvní pokuta za měsíc, v němž byla dlužná částka zaplacena, je též splatná poslední kalendářní den tohoto měsíce) zaplatit osobě oprávněné do deseti dnů ode dne, kdy jim bude doručeno písemné oznámení (výzva) osoby oprávněné o tom, aby splnili svůj ručitelský závazek, když osoba povinná (dlužník), svůj dluh nezaplatí řádně a včas, ačkoliv byla k tomu písemně vyzvána; a prohlásil, že svoluje „k vykonatelnosti tohoto notářského zápisu podle § 274 písmena e) občanského soudního řádu, to znamená, že může být nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce), a aby byl tento notářský zápis exekučním titulem, pokud svou povinnost nesplním řádně a včas“.

V této věci se povinný zavázal zaplatit oprávněné dluh do deseti dnů ode dne, kdy mu bude doručeno písemné oznámení o tom, aby splnil svůj ručitelský závazek „když osoba povinná – dlužník, svůj dluh nezaplatila řádně a včas“. Lze přisvědčit závěrům odvolacího soudu, že ve vztahu k povinnému byly doba i splatnost plnění v notářském zápisu vymezeny určitě a v souladu s ustálenou judikaturou, přičemž tyto nebyly vázány na splnění vzájemné povinnosti oprávněné osoby (k tomu srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3334/2012). V souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu byly dovolacím soudem rovněž vyřešeny i další dovolatelem v odvolání namítané otázky (k otázce materiální vykonatelnosti ujednání o smluvní pokutě obsažené v notářském zápisu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2737/2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3288/2006; k otázce formální vykonatelnosti notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti jako exekučního titulu pak například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3288/2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4888/2008). Otázka potřebnosti pověření k sepsání notářského zápisu notářským kandidátem, stanoveným notářskou komorou zástupcem notáře, u kterého je v pracovním poměru, pak vyplývá ze samotné dikce zákona (srov. ustanovení § 24 odst. 1 notářského řádu).

 

Uvedené ale neplatí pro vymezení rozsahu předmětu plnění. Notářský zápis nelze považovat za materiálně nevykonatelný jen proto, že povinnost k dělitelnému plnění v něm byla uložena více dlužníkům, aniž by notářský zápis stanovil, má-li být dlužníky plněno solidárně či děleně (a jakými podíly); uplatní se zásada, že povinní jsou povinni plnit stejným dílem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1587/2004). Shora citované pravidlo však nelze aplikovat na posuzovaný vztah ručitelů a dlužníka, neboť ručitelský závazek není solidárním závazkem, ani děleným plněním, z něhož by nebylo jasné, jakým poměrem mají povinné osoby plnit. V notářském zápisu je proto nutné vyjádřit povinnost povinného (ručitele) splnit dluh takovým způsobem, aby toto odpovídalo akcesorickému vztahu dlužníka a ručitele, stejně jako vztahu těchto dvou osob vůči věřiteli (oprávněné osobě), tzn. například formulací, že „plněním jednoho zaniká v rozsahu jeho plnění povinnost druhého“ (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 1974, sp. zn. Cpjf 62/73, uveřejněné pod číslem 2/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. 29 NSCR 63/2011, uveřejněné pod číslem 34/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

 

Jestliže notářský zápis obsahuje pouze částečné vymezení rozsahu předmětu plnění ve vztahu mezi ručiteli navzájem („každý sám za sebe“), nikoliv však mezi ručiteli a dlužníkem, nelze považovat takové vymezení rozsahu předmětu plnění za určité a předmětný notářský zápis vůči ručiteli za materiálně vykonatelný; jinak řečeno, exekuční titul není materiálně vykonatelný, jestliže neobsahuje při vymezení ručitelského závazku, v jakém rozsahu zaniká povinnost k plnění po splatnosti dluhu ručiteli při splnění (i částečném) dluhu dlužníkem (a naopak); z uvedeného důvodu nelze na majetek povinného podle notářského zápisu nařídit exekuci.

 

Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není v otázce materiální vykonatelnosti správné, neboť spočívá na chybném právním posouzení věci, a protože na základě dosavadních výsledků řízení je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243d písm. b) o. s. ř. změnil tak, že usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. 10. 2012, č. j. 13 EXE 1766/2012-16, se mění tak, že se návrh oprávněné na nařízení exekuce podle notářského zápisu zn. NZ 481/2011, N 542/2011 sepsaného dne 21. 4. 2011 JUDr. Ing. Jiřím Lorenčíkem, notářským kandidátem, ustanoveným Notářskou komorou v Brně, zástupcem JUDr. Lubomíra Miky, notářem se sídlem v Brně, k vymožení povinnosti zaplatit oprávněné částku 1 210 000 Kč, smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 1 210 000 Kč od 23. 5. 2011 do zaplacení a náklady exekuce, jejichž výši určí soudní exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, zamítá.

 

O náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť povinný byl v dovolacím řízení plně úspěšný a oprávněná je proto povinna nahradit mu náklady potřebné k účelnému uplatňování práva.

 

Při rozhodování o výši náhrady nákladů odvolacího i dovolacího řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů odvolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem částkou ve výši 7 500 Kč. Pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení pak určil paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem částkou ve výši 15 000 Kč. Kromě těchto paušálních sazeb odměny advokáta vznikly povinnému náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 900 Kč (za tři úkony právní služby, z toho jeden v rámci odvolacího řízení a dva v řízení dovolacím, srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Oprávněná je povinna náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení v celkové výši 23 400 Kč povinnému zaplatit k rukám advokáta, který povinného v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci usnesení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

 

O náhradě nákladů exekuce bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 87 a násl. ex. řádu, neboť oprávněná zavinila zamítnutí návrhu na nařízení exekuce. Oprávněná je proto povinna zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. Lubomíru Zálešákovi, Exekutorský úřad Brno–venkov, náklady exekuce skládající se z paušální odměny ve výši 3 000 Kč (§ 11 odst. 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, dále jen „vyhláška č. 330/2001 Sb.“) a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 3 500 Kč (§ 13 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb.). Vzhledem k tomu, že soudní exekutor osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům exekuce rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 365 Kč (§ 90 odst. 1 ex. řádu). Oprávněná je povinna náklady exekuce v celkové výši 7 865 Kč zaplatit k rukám soudního exekutora JUDr. Lubomíra Zálešáka, Exekutorský úřad Brno–venkov, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Zpět