Základní rámec hmotného dědického práva ve Francii

Ing. Mgr. Lenka Malá

 

Po více než dvě stě let je francouzské dědické právo upraveno občanským zákoníkem (Code civil, někdy též Code civil des Français, dříve nazývaný Napoleonův občanský zákoník, Code Napoléon). Francouzský Code civil je prvním z řady velkých občanských zákoníků, které byly vydány v 19. století (Code civil z roku 1804, rakouský Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch z roku 1811 a německý Bürgerliches Gesetzbuch z roku 1896).

 

Dědické právo (hmotné i částečně procesní) je upraveno zejména v článcích 720 – 1099-1 Code civil (dále též „CC“). Další úprava procesního práva se nachází v Code de procédure civile v článcích 1304 – 1384 (Les successions et les libéralités). Ústavní zakotvení dědického práva nalezneme v čl. 34 Ústavy páté Francouzské republiky, který stanovuje, že dědění bude upraveno zákonem. Daňové dopady institutu dědění jsou upraveny v daňovém řádu (Code général des impôts).

Za posledních dvě stě let prošlo dědické právo ve Francii dlouhým vývojem. Jedna z největších reforem nastala v červenci roku 2002, kdy nabyla účinnosti přes desetiletí plánovaná novela provedená zákonem č. 2001-1135 ze dne 3. prosince 2001, jejímž cílem bylo především zrovnoprávnění postavení manželských dětí a nemanželských dětí,1 a podstatné zlepšení postavení pozůstalého manžela jako dědice. Zatímco tato novela upravovala zejména majetkové aspekty dědictví, následující novela z roku 2006 provedená zákonem č. 2006-728 ze dne 23. června 2006 se týkala především modernizace správy pozůstalosti (např. zajištění kontinuity podnikání), jejího rozdělení a celkového zefektivnění a zrychlení dědického řízení.

 

Úprava dědického práva v Code civil

Dědické právo je v Code civil zakotveno v knize třetí (Livre III: Des différentes manières dont on acquiert la propriété) hlavě první (Titre Ier : Des successions) a v hlavě druhé (Titre II: Des libéralités2).

Hlava první CC ve svých kapitolách (chapitre) postupně upravuje zahájení dědického řízení ze všeobecného titulu soudem (de l‘ouverture des successions, du titre universel et de la saisine, čl. 720 – 724), předpoklady dědění a důkaz o dědickém nároku (des qualités requises pour succéder – de la preuve de la qualité d‘héritier, čl. 725 – 730), dědice (des héritiers, čl. 731 – 767), možnosti dědice týkající se přijetí dědictví (de l‘option de l‘héritier, čl. 768 – 808), tzv. volné dědictví3 a odúmrť (des successions vacantes et des successions en déshérence, čl. 809 – 811), správu pozůstalosti (de l‘administration de la succession par un mandataire, čl. 812 – 814), právní režim spoluvlastnictví (du régime légal de l‘indivision, čl. 815 – 818) a rozdělení pozůstalosti (du partage, čl. 816 – 892).

Hlava druhá CC se týká tzv. libéralités, bezúplatných převodů, v souladu s čl. 893 CC4 se jedná o bezúplatný převod celého nebo části majetku zůstavitele darováním mezi živými nebo závětí. Hlava druhá sestává z následujících kapitol: obecná ustanovení (dispositions générales, čl. 893 – 900), možnost mít nebo získat majetek darem mezi živými nebo závětí (de la capacité de disposer ou de recevoir par donation entre vifs ou par testament, čl. 901 – 911), povinný dědický podíl, disponibilní část a omezení (de la réserve héréditaire, de la quotité disponible et de la réduction, čl. 912 – 930), darování mezi živými (des donations entre vifs, čl. 931 – 966), závěť (des dispositions testamentaires, čl. 967 – 1047), svěřenské nástupnictví5 (des libéralités graduelles et résiduelles, čl. 1048 – 1061), rozdělení majetku bezúplatným převodem (des libéralités-partages, čl. 1075 – 1080), dary získané manželi a dětmi narozenými za manželství (des donations faites par contrat de mariage aux époux, et aux enfants à naître du mariage, čl. 1081 – 1090) a ujednání mezi manželi (des dispositions entre époux, soit par contrat de mariage, soit pendant le mariage, čl. 1091 – 1099).

 

Zahájení řízení o pozůstalosti a předpoklady dědění

Řízení o pozůstalosti je zahájeno smrtí zůstavitele (défunt). Předpokladem dědění je smrt zůstavitele (prokazovaná úmrtním listem, certificat de décès, prohlášením osoby soudem za mrtvou, dispartition judiciairement, nebo za nepřítomnou, déclaration d´absence), existence pozůstalosti a způsobilého dědice (fyzická osoba, v případě dědění ze závěti i právnická osoba), kterému svědčí dědický titul (zákon nebo závěť), a přijetí dědictví (možné s výhradou soupisu a bez výhrady soupisu).

 

Dědická nezpůsobilost

Nezpůsobilá dědit a vyloučená z dědění je dle čl. 726 CC osoba, která byla odsouzena (jako pachatel nebo spolupachatel) k trestu za zločin (peine criminelle)6 za úmyslné zabití nebo pokus o zabití zůstavitele, nebo za úmyslné spáchání násilí vedoucí k jeho smrti bez úmyslu ji způsobit.

Nezpůsobilou může na žádost dědice být dále soudem prvního stupně (tribunal de grande instance, tzv. TGI) prohlášena v souladu s čl. 727 CC osoba, která byla odsouzena (jako pachatel nebo spolupachatel) za výše uvedené jednání k trestu za přečin (peine correctionnelle),7 dále v úvahu přicházející dědic, který byl odsouzen 1) za falešné svědectví, které vznesl vůči zůstaviteli v trestním řízení; 2) za úmyslné nezabránění trestnému činu nebo přestupku proti tělesné integritě zůstavitele, jehož následkem byla smrt, přičemž tomuto mohl zabránit bez vystavení sebe nebo třetí osoby nebezpečí; 3) za falešné obvinění vznesené proti zůstaviteli, v jehož důsledku byl zůstavitel odsouzen k trestu za zločin (peine criminelle).

Oba typy nezpůsobilosti může zůstavitel vyloučit a osobu povolat k dědění poté, co jsou mu známy skutkové okolnosti, a to tak, že ve výslovném projevu vůle ve formě závěti stanoví, že dotyčný má dědit, nebo ho určí jediným dědicem. Dítě nezpůsobilého dědice nemůže být vyloučeno z dědění z důvodu viny svého rodiče, ať už má dědit na základě reprezentace nebo samostatně; avšak nezpůsobilý dědic si nemůže nárokovat užívací právo k majetku z pozůstalosti, které mají ze zákona rodiče k majetku svých dětí.

 

Dědické tituly

Dědickým titulem jsou ve Francii závěť nebo zákon. „Od roku 2007 je též možné sepsat smlouvu, podle které potenciální dědic dopředu odmítne dědictví ve prospěch jiné osoby. Tato smlouva musí být sepsána dvěma notáři. Dědické smlouvy jsou zakázané.“8 Ve Francii jsou možné čtyři typy závětí – holografní, autentická, mystická a privilegovaná závěť. Tzv. autentický testament je sepsaný ve formě notářského zápisu dvěma notáři nebo jedním za účasti dvou svědků a je vždy registrovaný v centrální evidenci závětí.9 Další typ závěti je závěť vlastnoručně sepsaná pořizovatelem a jím podepsaná (holografní testament). Holografní závěť je též možné zapečetit a v přítomnosti dvou svědků dát do úschovy u notáře, který ji potom zadá do centrální evidence (tzv. mystický testament, název reflektuje neznalost obsahu, čl. 976 CC).10 Závěti psané s úlevami za výjimečných okolností jsou upraveny v čl. 981 a násl. CC, jedná se např. o vojenskou závěť (ta může být zaznamenána i lékařem, pokud je voják zraněn nebo nemocný a je v nemocničním zařízení spravovaném armádou) nebo závěť sepsanou na palubě lodi. Též je možné sepsat tzv. mezinárodní závěť v souladu s Washingtonskou úmluvou ze dne 26. 10. 1973 o jednotném právu pro formu mezinárodní závěti.11

Ve Francii existuje Centrální registr závětí (Fichier Central des Dispositions de Dernières Volontér, FCDDV). „Nahlížet do tohoto registru je doporučeno u všech řízení o pozůstalosti.“12 K informacím z tohoto registru má přístup kdokoli na základě žádosti, jejíž přílohou je úmrtní list nebo jeho ověřená kopie.13

Závěť může pořídit zletilá osoba (starší 18 let), příp. osoba, která byla soudem uznána za zletilou (starší 16 let). Nezletilá osoba starší 16 let může pořizovat pouze o polovině svého majetku. Pořizovatel musí být dle čl. 903 CC v době sepisování závěti při jasném rozumu (sain d‘esprit). Pořízení je neplatné, pokud bylo učiněno pod nátlakem, podvodem nebo je stiženo jinou chybou. V souladu s čl. 1002 CC je možné závětí dědicům určit, že dědí celou pozůstalost (legs universel), určitou část z ní (legs a titre universel) nebo určitou věc náležející do pozůstalosti (legs a titre particuier). Závětí je možné stanovit někomu věcné břemeno, podmínky, povolat vykonavatele závěti (exécuteur testamentaire, čl. 1025 CC a násl.), stanovit dědici náhradníka nebo zřídit svěřenské nástupnictví (čl. 1048 a násl. CC).

Pokud zůstavitel pořídí pro případ smrti, musí být toto jednání plně v souladu s tzv. povinným dědickým podílem (réserve héréditaire). K této části pozůstalosti, se kterou zůstavitel nemůže volně disponovat ve své poslední vůli, je oprávněn neopomenutelný dědic (héritier réservataire). Neopomenutelní dědicové jsou potomci zůstavitele, a pokud není jich, poz. manžel (dříve též předci zůstavitele). Jmění, o němž lze volně pořizovat, se nazývá quotité disponible (disponibilní část). „Povinný dědický podíl potomků se určuje počtem dětí zůstavitele. Jedno dítě má nárok na 1/2 pozůstalosti, u dvou dětí každé nárok na 1/3, u třech a více dětí je quotité disponible zůstavitele ve výši 1/4 pozůstalosti. Pokud nemá zůstavitel potomky, je réserve héréditaire poz. manžela ve výši 1/4 pozůstalosti.“14

 

Důkaz o dědickém právu

Skutečnost, že někomu svědčí dědické právo, je možné prokázat jakýmkoliv důkazem (čl. 730 CC) a učinit prohlášení adresované soudu prvního stupně, který je příslušný k řízení o pozůstalosti. V praxi bývá využívána služba notáře, který sepíše na žádost dědiců tzv. čestné prohlášení (acte de notoriété). „Toto prohlášení se povinně sepisuje vždy, když je v pozůstalosti nemovitost.“15 Prohlášení se vypracovává na základě předloženého úmrtního listu zůstavitele a dalších dokumentů (zejména pořízení pro případ smrti a tzv. livret de famille16). Čestné prohlášení se považuje za platné, pokud není dokázán opak (čl. 730-3 CC). Dědicové určení v listině prokazující jejich dědické právo mohou za určitých podmínek (ochrana třetích stran, většinou věřitelů) volně disponovat s majetkem v něm stanoveným.

 

Zákonná dědická posloupnost

Od roku 2001 jsou ve Francii nově dva typy zákonné dědické posloupnosti určené podle osobního statutu zůstavitele. Pokud byl zůstavitel(ka) ženatý (vdaná), dědí poz. manžel společně s dětmi (příp. potomky) zůstavitele, není-li jich, s rodiči zůstavitele, příp. sám. Pokud zůstavitel nezanechal poz. manžela, dědí se podle zákonných dědických tříd.

 

Zákonná dědická posloupnost, pokud nedědí pozůstalý manžel

Obecně ze zákona dědí příbuzní a manžel zůstavitele. V souladu s čl. 732 CC dědí pouze nerozvedený pozůstalý manžel.17 Toto ustanovení bylo v roce 2006 novelizováno, předtím dědil pouze nerozvedený pozůstalý manžel, proti kterému nebylo pravomocné soudní rozhodnutí/nařízení o oddělení od stolu a lože.

Pokud nedědí poz. manžel, jsou k dědění povolány v souladu s čl. 734 CC následující třídy:

  • děti zůstavitele a jejich potomci

  • otec a matka, sourozenci a potomci sourozenců

  • předci jiní než rodiče

  • příbuzní pocházející od společného předka kromě sourozenců a potomků sourozenců

  •  

V první dědické třídě dědí dle čl. 735 CC děti zůstavitele (rovným dílem) nebo jejich potomci bez rozlišení pohlaví nebo primogenitury, i pokud byly narozeny v jiných manželstvích. Jako reakce na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Mazurek proti Francii18 ze dne 1. 2. 2000 bylo novelizováno dědické právo nemanželských dětí. V předmětné věci stěžovatel poukazoval zejména na nesoulad tehdejšího čl. 760 CC s čl. 8 (právo na respektování soukromého a rodinného života) a 14 (zákaz diskriminace) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kdy francouzský kodex stanovoval, že dítě narozené v manželství, ale zplozené v cizoložství (enfant odultérin), mělo pouze poloviční nárok na dědictví oproti dítěti legitimovanému sňatkem (légitimé par le mariage) narozenému v tomto manželství. Předpokladem uplatnění tohoto ustanovení byla existence alespoň jednoho manželského dítěte (enfant légitime) z tohoto vztahu.

Pokud zůstavitel nezanechá žádné potomky ani sourozence a jejich potomky, dědí v druhé dědické třídě jeho rodiče stejným dílem (čl. 736 CC). Pokud rodiče zemřou před zůstavitelem a zůstavitel nezanechá žádné potomky, dědí jeho sourozenci nebo jejich potomci (č. 737). Pokud zůstavitel neměl potomky, ale žijí oba jeho rodiče, dědí tito společně se sourozenci zůstavitele, příp. jejich potomky, a to tak, že každý z rodičů dostane čtvrtinu pozůstalosti a zbylá polovina se rozdělí mezi sourozence rovným dílem. Pokud přežije zůstavitele pouze jeden rodič, dědí tento čtvrtinu pozůstalosti a zbylé tři čtvrtiny se rozdělí mezi sourozence.

Pokud nedědí nikdo z první nebo druhé třídy, dědí ve třetí třídě předci zůstavitele jiní než rodiče (čl. 739 CC). Pokud nedědí tito, dědí dle čl. 740 CC ve čtvrté třídě příbuzní z pobočné linie zůstavitele, a to jiní než sourozenci a jejich potomci (strýcové, tety, bratranci, sestřenice atd.).

Blízkost vztahu je stanovena podle počtu generací, přičemž každá generace se nazývá stupněm (čl. 741 CC). Pořadí stupňů tvoří linii, přičemž posloupnost stupňů mezi osobami pocházejícími jeden z druhého se nazývá linie přímá a posloupnost mezi osobami, které nepocházejí ze sebe, ale mají společného předka, se nazývá linie pobočná. Příbuzní z linie pobočné mohou dědit pouze do šestého stupně. Pokud nedědí žádný dědic, nabývá dědictví stát (čl. 768 CC).

 

Zákonná dědická posloupnost, pokud dědí pozůstalý manžel

V případě, že zůstavitel zanechal poz. manžela, dochází nejprve k vypořádání společného jmění.19 Po vypořádání, pokud zůstavitel nezanechal žádné pořízení pro případ smrti, dochází k dědění ze zákona.

Podle původní úpravy měl pozůstalý „manžel, který dědil společně se společnými dětmi poz. manžela a zůstavitele, právo pouze na užívací právo ke čtvrtině pozůstalosti.“20 Od roku 1. 7. 2002 má nově v této situaci právo volby (droit d´option), a to buď zdědit ¼ pozůstalosti, nebo získat užívací právo k pozůstalosti (§ 757 a násl. CC). Užívací právo lze udělit ovšem pouze k tomu majetku z pozůstalosti, na který se nevztahuje pořízení pro případ smrti, a nelze ho zřídit k majetku v povinném dědickém podílu nebo k právu na vrácení věci po zesnulém (na tomto se dědicové mohou buď dohodnout, tzv. conventionnelle, nebo může vyplývat přímo ze zákona). V souladu s § 759 CC je možné na žádost pozůstalého manžela nebo vlastníků změnit užívací právo v doživotní rentu (původně toto právo náleželo pouze vlastníkům, tedy poz. dětem), přičemž její výši stanoví soud. Není však možné žádat o rentu u užívacího práva k bydlení, kde se poz. manžel zdržuje jako v jeho hlavním bydlišti. Dohodou dědiců lze užívací právo vyplatit jednorázově (čl. 761 CC). „V případě neshody může soudce zabavit majetek po dobu, než bude o celé věci rozhodnuto v soudním procesu.“21

Pokud podle původní právní úpravy „dědil poz. manžel společně s dítětem zůstavitele z jiného vztahu, měl poz. manžel nárok pouze na užívací právo ve výši ¼ nebo na užívací právo ve výši ½, pokud se jednalo o dítě narozené v manželství, ale zplozené cizoložstvím.“22 Nově v obou těchto případech má poz. manžel vždy nárok na ¼ pozůstalosti.

Dříve velmi časté užívací právo je tudíž nově možné pouze v případě, že poz. manžel dědí pouze se svými vlastními dětmi, kdy se v této situaci poz. manžel rozhodne, zda chce mít dědický podíl ve výši ¼ nebo užívací právo k celé nebo téměř celé pozůstalosti.

V případě, že dědí poz. manžel společně s rodiči zůstavitele (zůstavitel nezanechal žádné potomky), má dědický podíl ve výši 1/2, původně měl pouze užívací právo na ½ pozůstalosti. Pokud manžel dědí pouze s jedním rodičem zůstavitele má nově nárok na ¾ pozůstalosti (původně ½). Pokud nedědí žádné dítě zůstavitele ani jeho rodiče, dědí poz. manžel od 1. 7. 2001 sám (čl. 757-2 CC). „Do této doby dědili sourozenci zůstavitele a poz. manžel měl nárok pouze na užívací právo ve výši ½, stejné právo měl i v případě, že dědili předci v obou liniích.“23

Bez ohledu na čl. 757-2 CC pokud zůstavitel nezanechal potomky a jeho rodiče předemřeli, majetek, který od nich nebo některého z nich získal zůstavitel dědictvím nebo darem a který se nachází v pozůstalosti, přechází jednou polovinou na sourozence zůstavitele, příp. jejich potomky, pokud pocházeli od stejného rodiče, a jednou polovinou na poz. manžela. Pokud celou pozůstalost nebo ¾ z ní nabude poz. manžel, jsou předci zůstavitele (jiní než rodiče), kteří jsou v nouzi, oprávněni požadovat vyplácení renty z pozůstalosti (čl. 758 CC).

Pozůstalý manžel může mít při splnění určitých podmínek v souladu s čl. 763 CC právo na roční užívání rodinné domácnosti náležející do pozůstalosti.24 Pozůstalá spolužijící osoba a registrovaný partner nejsou ve Francii dědici ze zákona.

 

Přijetí dědictví a ručení za dluhy zůstavitele

Bezvýhradné přijetí dědictví (acceptation pure et simple) je možno učinit mlčky nebo výslovně. Článek 784 CC vyjmenovává případy, které se nepovažují automaticky za přijetí dědictví, patří sem zejména mezitímní správa majetku v pozůstalosti, placení nákladů pohřbu, nemocničních a různých dalších poplatků, nájemného, hypotečních splátek nebo prozatímní vedení podniku patřícího do pozůstalosti. Je možné též prodat zboží podléhající rychlé zkáze, příp. převzít zisk z majetku pozůstalosti, a použít tyto finance na úhradu dluhů zůstavitele nebo je uložit u notáře. „Právní nástupci ručí za dluhy dědictví neomezeně.“25 K omezenému ručení pouze do výše hodnoty nabytého dědictví je nutné učinit vůči soudu (tribunal de grande instance), u kterého bylo zahájeno dědické řízení, prohlášení o pozůstalostním majetku, který obsahuje soupis inventáře pozůstalosti (čl. 793 CC). Jedná se o přijetí do výše čistých aktiv (L´acceptation à concurrence de l´actif net), tedy s výhradou soupisu. Toto právo náleží pouze dědici, který má právo dědictví odmítnout, nedopustil se tedy jednání, se kterým zákon spojuje nemožnost odmítnutí (např. neoprávněně užil nebo skryl majetek z pozůstalosti dle čl. 792 CC). Výhody výhrady soupisu pozbývá dědic, který úmyslně něco v inventáři zatajil. Dědic, kterému svědčí výhrada inventáře, tzv. héritier bénéficiaire, ručí za dluhy pozůstalosti pouze omezeně. Zároveň se majetek jím z pozůstalosti nabytý pro účely vymáhání dluhů zůstavitele „nemísí“ s vlastním majetkem dědice (čl. 802 CC). „Soud může neomezené ručení za dluhy zůstavitele omezit, pokud se prokáže, že dědic v době nápadu dědictví o dluzích zůstavitele nemohl vědět a zaplacení těchto závazků by mohlo mít pro něj vážné dopady.“26

 

Shrnutí

Do francouzského dědického práva se za posledních dvacet let promítla řada novelizací. Došlo k posílení dědického práva poz. manžela a dítěte narozeného v manželství, ale zplozeného pouze jedním z manželů. Dále jsou nově vyjmenovány dědické třídy na jediném místě v zákoníku (§ 734 a násl. CC), což přispívá k lepší přehlednosti. Zákonná dědická posloupnost je rozdělena na zákonnou posloupnost s poz. manželem a bez poz. manžela. Zůstavitel je při pořizování závěti limitovaný výší povinného dědického podílu neopomenutelných dědiců (dětí, příp. potomků, není-li jich, poz. manžela). Ručení za dluhy zůstavitele může být omezené nebo neomezené.

Role notáře v dědickém řízení spočívá zejména ve vypracovaní čestného prohlášení, které prokazuje dědické právo, a na základě něhož je např. možné převést na dědice majetek zapsaný v pozemkové knize (katastru nemovitostí). V rámci své další činnosti notář sepisuje pořízení pro případ smrti a poskytuje právní rady v dědickém řízení. Je třeba si taktéž povšimnout nezanedbatelné role soudu, který může modifikovat ručení dědiců za dluhy zůstavitele a rozhodovat řadu dalších klíčových otázek.

 

 

1  Narozených v manželství, ale jejichž rodičem je pouze jeden z manželů (zplozených cizoložstvím).

2  Bezúplatné převody.

3  Nepřijaté ze strany dědiců, většinou předlužené, u něhož probíhá likvidace.

4  La libéralité est l‘acte par lequel une personne dispose à titre gratuit de tout ou partie de ses biens ou de ses droits au profit d‘une autre personne. Il ne peut être fait de libéralité que par donation entre vifs ou par testament.

5  Liberalités graduelles je bezplatné poskytnutí věci s věcným břemenem, přičemž obdarovaný/závětní dědic je povinen tuto věc uchovat a v případě jeho smrti přechází na jinou obmyšlenou osobu. Zůstavitel nebo dárce mu může stanovit plnou dispozici s majetkem. Liberalités residuelle je typ svěřenského nástupnictví, které se používá v případě, kdy následný dědic ještě nežije.

6  Dle francouzského trestního zákoníku (Code pénal) se (při splnění dalších podmínek) jedná o trest za závažný trestný čin (zločin). Dle čl. 131-1 Code pénal je minimální hranice odnětí svobody za peine criminelle 10 let.

7  Dle francouzského trestního zákoníku (Code pénal) se (při splnění dalších podmínek) jedná o trest za ne tak závažný trestný čin (přečin). Dle čl. 131-3 Code pénal je maximální hranicí odnětí svobody za peine correctionnelle 10 let, lze nicméně udělit i alternativní tresty, např. pokutu nebo veřejné práce.

8  Comment un testament est-il établi et puis-je le faire enregistrer? Sucessions en Europe. Dostupné [online] dne 13. 9. 2014 z: http://www.successions-europe.eu/fr/france/topics/how-is-a-will-drawn-up-and-can-i-register-it

9  Testament Authentique. Testament Authentique.com. Dostupné [online] dne 4. 10. 2014 z: http://www.testamentauthentique.com/

10  DU TESTAMENT MYSTIQUE. Lexilis Europe. Dostupné [online] dne 4. 10. 2014 z: http://lexilis.free.fr/notesjur/note30.htm

11  Comment un testament est-il établi et puis-je le faire enregistrer? Sucessions en Europe. Dostupné [online] dne 13. 9. 2014 z: http://www.successions-europe.eu/fr/france/topics/how-is-a-will-drawn-up-and-can-i-register-it

12  Fichier des testaments. Notaires. Dostupné [online] dne 13. 9. 2014 z: http://www.notaires.fr/notaires/fichier-des-testaments

13  Pokud se ve své praxi setkáte s nutností obrátit se na FCDDV, zašlete na adresu FCCDV, ADSN, 95 avenue des Logissons, 13107 Venelles Cedex, France, žádost (možná též v angličtině), ve které upřesníte, že výpis z rejstříku musí být opatřen apostilou, a uveďte nejen poštovní, ale i e-mailovou adresu (za účelem zaslání faktury správního poplatku za lustraci rejstříku). Po zaplacení poplatku za lustraci bude tazateli zaslán výpis z rejstříku. V něm bude např. uvedeno, který notář si nechal již dříve závěť lustrovat. Pak je velmi pravděpodobné, že tento notář byl pověřen projednáním dědictví ve Francii a tudíž se u něj bude nacházet originál závěti. Rejstřík je možné konzultovat také online na adrese: http://www.adsn.notaires.fr/fcddvPublic/profileChoice.htm (stránky jsou dostupné pouze ve francouzštině). Zdroj: Kancelář Notářské komory ČR.

14  Réserve héréditaire et quotité disponible. Droit-finances.net. Dostupné [online] dne 4. 10. 2014 z: http://droit-finances.commentcamarche.net/faq/6856-reserve-hereditaire-et-quotite-disponible

15  Quelle autorité est compétente? A qui dois-je m‘adresser? Successions en Europe. Dostupné [online] dne 1. 9. 2014 z: http://www.successions-europe.eu/fr/france/topics/which-is-the-competent-authority-who-should-i-contact

16  Tzv. rodinná kniha je oficiálním dokumentem obsahujícím doklady o uzavření manželství, rodné listy potomků atd.

17  „Est conjoint successible le conjoint survivant non divorcé.“ Myšleno ve smyslu, že k zániku manželství došlo smrtí zůstavitele.

18  Neoficiální překlad rozsudku publikován v Přehledu rozsudků Evropského soudu pro lidská práva č. 3/2000, Praha: ASPI, a. s.

19  Qui hérite et de combien en cas d‘absence de testament? Successions en Europe. Dostupné [online] dne 1. 9. 2014 z: http://www.successions-europe.eu/fr/france/topics/in-the-absence-of-a-will_who-inherits-and-how-much

20  Dostal, B. in Ferid, M., Firsching, K., Dörner H., Hausmann, R.: Internationales Erbrecht., Frankreich, Zusammentreffen des Ehegatten mit gemeinsamen Kindern und „einseitigen“ Kindern des Erblassers. Mnichov: C. H. Beck, 2013. S. 3.

21  Les droits du conjoint survivant. Notaires. Dostupné [online] dne 13. 9. 2014 z: http://www.notaires.fr/fr/les-droits-du-conjoint-survivant

22  Dostal, B. in Ferid, M., Firsching, K., Dörner H., Hausmann, R.: Internationales Erbrecht, Frankreich, Zusammentreffen des Ehegatten mit gemeinsamen Kindern und „einseitigen“ Kindern des Erblassers. Mnichov: C. H. Beck, 2013. S. 3.

23  Tamtéž.

24  Qui hérite et de combien en cas d‘absence de testament? Successions en Europe. Dostupné [online] dne 1. 9. 2014 z: http://www.successions-europe.eu/fr/france/topics/in-the-absence-of-a-will_who-inherits-and-how-much

25  Quand et comment devient-on héritier? Successions en Europe. Dostupné [online] dne 1. 9. 2014 z: http://www.successions-europe.eu/fr/france/topics/how-and-when-do-you-become-an-heir

26  Tamtéž.

Zpět