Střípky z historie 42.

JUDr. PhDr. Stanislav Balík, člen redakční rady Ad Notam

 

Synem notáře byl nejeden italský renesanční malíř. Kromě Leonarda da Vinciho pocházel z notářské rodiny i Francesco Squarcione (1394–1474). Po návratu z cest, z nichž ho nejvíce inspirovalo putování po Řecku, si otevřel v Padově uměleckou dílnu, v níž zaměstnával řadu malířů a sochařů. Říká se, že vychoval 137 umělců a získal přízvisko „otec malířů“. Squarcione vedl své žáky ke vzorům z řeckého sochařství, jeho škola i díky tomu úspěšně konkurovala soudobé škole florentské. Ze Squarcionových žáků dosáhl největšího věhlasu Andrea Mantegna, který však byl i žákem Donatellovým.

•

První česká doktorka práv Anděla Kozáková se stala zároveň první substitutkou notáře a později notářkou. Nestalo se tak bez obtíží. V roce 1929 „slečna Dr. Anděla Kozáková, jež složila zkoušku notářskou, navržena byla Drem Jaroslavem Heinitzem po dobu jeho zaneprázdnění za substituta. Krajský soud civilní v Praze žádost zamítl z toho důvodu, že notářský řád nemá ustanovení, že by žena mohla býti notářem.“ Stížnost proti tomuto rozhodnutí podali jak notář Jaroslav Heinitz, tak pražská notářská komora. Vrchní soud rozhodnutí soudu I. instance změnil s tím, že „notářský řád nevylučuje výslovně ženy z notářského úřadu“.

•

V roce 1996 založil bývalý prezident a čestný prezident Spolkové notářské komory, notář a právní historik Helmut Schippel při této notářské komoře Výbor pro dějiny notářství, jehož se stal dlouholetým předsedou. Výsledkem činnosti tohoto výboru se stala publikace Bibliographie zur Geschichte des deutschen Notariats, která byla  v r. 2007 vydána Notářským institutem ve Würzburgu. Tato významná pomůcka kromě samotné bibliografie obsahuje zasvěcený úvod z pera notáře a historika Wolfa-George Harmse, rekapitulující mimo jiné i dějiny německého notářství. Není bez zajímavosti, že zde je zmíněno i pražské působení Jindřicha z Isernie. Mezi tituly, uvedenými v bibliografii, chybějí práce psané v českém jazyce, je zde však uveden Notářský pitaval Jiřího Brázdy v německém překladu Christine Moravcové, vydaný v r. 1998 v Bonnu. Kniha je k dispozici i elektronicky na webu: http://www.dnoti.de/medien/3ee1c8d5-9f62-49f0-a3e97884e4399a30/noatriatsgeschichte.pdf.

•

V roce 1936 zaslala firma Bratři Rubešové z Litole-Lysá nad Labem pražské notářské komoře následující dopis: „Dovolujeme si nabídnouti zarámované obrazy presidenta republiky dr. Edvarda Beneše, oficielně schválený vzor podle výnosu MŠANO ze dne 9. března 1936-U/2. Velikost rámu 75x55 cm, rám jest dubový, mdle leštěný, lišta 6 cm dlouhá. Obraz jest zasklený a zadní stěna zalepena papírem a opatřena kroužkem pro zavěšení. Cena jednoho obrazu zarámovaného a zaskleného jest 60 Kč franko poslední stanice. Po odebrání více než 10 kusů najednou 10% slevy, při odebrání více než 20 kusů najednou 20% slevy.“   Redakce časopisu České právo reagovala výzvou: „Ct. nabídky račte říditi na notářskou komoru v Praze, aby hromadnou objednávkou bylo docíleno nabídnutí slevy.“

•

Benátským právním dějinám včetně historie tamějších právnických profesí se systematicky věnuje italská historička Silvia Gasparini. Z jejích četných prací je třeba zmínit studie z dějin notářství, např. rozpravu Ego notarius complevi et roboravi. Venezia, notai, medioevo (in Federica Parcianello, Documentazione e notariato a Venezia nell’età ducale, Padova: Imprimitur, 2012) či La disciplina legislativa del notariato veneziano: bozza di una cronologia medievale (in: Il notariato veneziano tra X e XV secolo. Atti del convegno di studi storici, Venezia 19-20 marzo 2010, a cura di Giorgio Tamba, Sala bolognese: Forni, 2013).

•

Josef Mažuta, kandidát notářství v Nymburce, vydal nákladem Klubu právníků při Republikánské straně zemědělského a malorolnického lidu v roce 1936 monografii Výměnkářská otázka. Publikace byla přijata kladně jako „příspěvek k řešení této ožehavé otázky, zejména též podrobný rozbor a kritika úpravy výměnku v osnově nového občanského zákoníku“. Autor shromáždil judikaturu Nejvyššího soudu „ve věcech výměnkářských“ a podal též „velmi cenné pokyny pro praksi, zejména vyčerpávající probrání právní stránky výměnku po stránce materiální i formální de lege lata“. Dobový recen­zent uvádí, že „cena knížky 15 Kč jest vzhledem k hodnotovému obsahu jejímu a pěkné výpravě skutečně nepatrná a dovoluje každému právníku, aby si tuto praktickou příručku pořídil“.

 

Zpět